Progres kemp 2026

Progres Kemp se podařil, a co teď?

Předem vám chceme za všechny zúčastněné strany a organizace upřímně poděkovat, a to jak za vaši účast, tak za přátelskou a konstruktivní atmosféru. A pro vás, kteří jste se nemohli dostavit, jsme připravili krátké shrnutí těch nejdůležitějších momentů. Zároveň už nyní plánujeme další kroky a akce, které – jak věříme, povedou k větší spolupráci mezi těmi, kteří chtějí spravedlivé a udržitelné Česko.

Co se událo na Progres Kempu?

Když říkáme, že je potřeba se spojovat, tak to myslíme vážně. Spolek Idealisté a spolek Budoucí se spojují společně s nyní nezávislými sociálně demokratickými osobnostmi v rámci Můžeme!

zástupci a zástupkyně spojených spolků, zleva: Michaela Hadravová, předsedkyně spolku Idealisté.cz, Jiří Sedlář, spolupředseda Můžeme!, Michael Eisenreich, Budoucí

Zájem o spojování a spolupráci stvrzujeme také Memorandem o spolupráci s organizací Mladí Zelení.

podpis Memoranda o spolupráci, zleva: Jiří Sedlář, spolupředseda Můžeme!, Anna Smyslová, spolumluvčí Mladí Zelení

Co zaznělo v panelech?

Dlouho jsme přemýšleli nad tím, jakým způsobem vám, kteří jste na kempu nebyli, předat alespoň zlomek toho, co se událo. A věřte nám, že je to opravdu náročný úkol a jistě chápete, že se hodiyn diskusí dají jen těžko shrnout do krátkého newsletteru,. Pokusíme se tedy, alespoň takto, zkratkovitě.

Úmělohmotná práce/Co nás s*re?, tak se jmenoval hlavní panel prvního dne, kterého se zúčastnily mladé osobnosti z Mladých Zelených (Tereza Heiligová), Můžeme! (Jiří Sedlář), Budoucnosti (Michael Eisenreich) a Levice (Markéta Juřicová). 

Debata i následná diskuse se točily kolem našeho vztahu k práci a předsudků, které jsou v české společnosti spojené s nezaměstnaností. Mluvilo se o tom, proč je často považováno za normální mít dvě práce, zatímco období bez ní – třeba kvůli hledání nové – bývá vnímáno negativně. Závěr patřil pohledu mladé generace, zkušenostem z odborů i tomu, jak dnes mladí lidé přemýšlejí o práci a životě. Celou diskuzi uzavřela řečnická otázka, zda nežijeme v době zásadní změny, kdy právě mladí lidé přestanou chtít věnovat veškerý svůj čas práci – placené i neplacené – a začnou více hledat prostor pro odpočinek, osobní život a péči o sebe a své vztahy.

Duševní zdraví v pozdním kapitalismu, panel Ludmily Raškové otevřel téma, které odborná veřejnost zkoumá teprve několik let. Ukazuje se, že kapitalismus není jen ekonomickým systémem, ale výrazně vstupuje i do našeho osobního života. Pokud mluvíme o duševním zdraví, ukazuje se, že přenechává odpovědnost na jednotlivci a v případě “chyby” hledá vinu v něm. Opět otevřeme tento panel řečnickou otázkou: Řeší naše společnost duševní zdraví lidí proto, že nám na nich opravdu záleží, nebo protože nechceme přijít o jejich produktivitu práce?

Lobbing v praxi, panel Tomáše Petříčka a Kláry Školníkové se věnoval lobbingu a zkušenostem z praxe. Ačkoliv může mít slovo lobbing negativní konotace, je relevantním nástrojem, jak může občanská a aktivistická společnost změnit legislativu a to i na celoevropské úrovni. Debata mimo jiné ukázala také to, že například obory a neziskové organizace často tahají za kratší konec, protože velké korporace a zájmové skupiny umí do této činnosti efektivněji investovat své zdroje.

Politický program mezi spolky se, jak bylo již uvedeno výše, především spojování a spolupráci. Spojování spolků je spíše technikálie. Spojování lidí a budování komunity je ale obrovskou přidanou hodnotou. A jak zaznělo na Kempu opakovaně, pokud chceme budovat lepší a soudržnější svět, musíme začít sami u sebe. 

Panel Magyar forgatókönyv / Média v ohrožení odkazoval svým názvem na často zmiňovaný „maďarský scénář“ a věnoval se současným výzvám české žurnalistiky. Saša Uhlová (Alarm), Matěj Moravanský (Deník Referendum) a Lucie Čejková (Masarykova univerzita) diskutovali o kvalitě českých médií, jejich nezávislosti i o tom, zda mohou být skutečně svobodná, pokud významnou část mediálního prostoru ovládá jen několik málo vlastníků. Z debaty zaznělo také jasné poselství – pokud chceme pestrou a nezávislou mediální krajinu, je důležité podporovat média, která přinášejí odlišné pohledy, důslednou investigativu a nebojí se narušovat zavedené narativy.

Více analytický pohled přinesl panel Majetkové nerovnosti v Česku a co s nimi? Robina Maialeha, který pomocí dat zmapoval situaci v naší zemi a potvrdil argumentaci, že je potřeba výrazně zasáhnout do rozdělení majetku a bohatství v naší zemi.

Panel O reprodukční spravedlnosti a právu na důstojný život s Annou Smyslovou (Mladí zelení) a Klárou Kadár (Kruh) otevřel téma, které se dotýká každého z nás – práva svobodně rozhodovat o vlastním životě a mít pro tato rozhodnutí důstojné podmínky. Diskuse se věnovala reprodukčním právům, dostupnosti zdravotní péče i tomu, jak sociální a ekonomické podmínky ovlivňují možnost založit rodinu nebo naopak rodičovství odložit. Hlavním poselstvím panelu bylo, že reprodukční spravedlnost není jen otázkou zdravotnictví, ale také sociální spravedlnosti, rovnosti a respektu k důstojnému životu každého člověka. 

Družstevnictví jako nástroj systémové změny. Ačkoliv družstevnictví patří k nejstarším myšlenkám progresivního hnutí, jeho potenciál pro řešení dnešních problémů často přehlížíme. Jan Albrecht (Nerůst) představil moderní podoby družstev i koncept nerůstu jako alternativu k ekonomice založené na neustálém zvyšování spotřeby. Debata připomněla, že nekonečný růst na planetě s omezenými zdroji není dlouhodobě udržitelný. Možná nastal čas přemýšlet nejen o tom, jak vyrábět a spotřebovávat více, ale také o tom, jak žít kvalitněji, udržitelněji a s menším tlakem na přírodu i společnost. 

Velmi zajímavý střet dvou světů přinesl panel Komunální politika v praxi, na které vystoupil starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda a lídryně komunity Bedřiška Eva Lehotská. Oba ze svého pohledu popsali své začátky, jak kolem sebe budovali komunitu, jak prosazují a prosazovali své cíle a jak si shánějí podporu. Ať už politickou, tak tu prostou, lidskou. My jsme si z panelu odnesli jednu hlavní myšlenku: Pokud se spojíme a jsme ochotni něco udělat pro věci, které nás trápí, můžeme dokázat mnohem více, než jsme původně očekávali. 

Panel Access Denied? Don’t Panic! s Jolantou Nowaczyk (Ciocia Czesia) prověřil nejen znalosti angličtiny, ale především otevřel debatu o dostupnosti interrupcí v Česku i v zahraničí. Jolanta představila, proč někteří lidé hledají takzvaný zdravotní azyl, kdo jim na jejich cestě pomáhá a jak celý systém podpory funguje. Závěr panelu byl jednoznačný: právo na svobodnou volbu by mělo být samozřejmostí – nejen v České republice, ale kdekoliv na světě. 

Tento panel nevygenerovala AI. Jaké výzvy přináší nástup umělé inteligence, co znamená pro pracovní trh a proč její rozvoj nemusí mít jen pozitivní dopady? O tom diskutovali Anna Řídká (odbory), Jaromír Baxa (Zelení) a Mikuláš Peksa (Volt). Debata se věnovala dopadům AI na zaměstnance, ochraně osobních dat i rostoucímu vlivu velkých technologických firem. Hlavní poselství bylo jasné: o nejzásadnějších rozhodnutích musí i nadále rozhodovat člověk. Zároveň bychom měli pečlivě chránit svá data a nedopustit, aby se z technologického pokroku stal nástroj, který z nás bude dělat nevolníky velkých korporací.

Panel Kam posunout Českou republiku? přilákal největší pozornost celého programu a zaplnil Chateau Hostačov doslova k prasknutí. Irena Ferčíková Konečná (Zelení), Daniel Prokop (PAQ Research), Jana Michailidu a Jakub Kovařík (Budoucnost) nabídli různé pohledy na největší výzvy, kterým dnes Česká republika čelí, i na to, jaké kroky mohou vést k jejich řešení. Debata se dotkla bydlení, ekonomiky, sociální spravedlnosti i fungování státu. Mnoho myšlenek, které během panelu zazněly, podrobně rozpracovává Daniel Prokop ve své knize Spravedlivý růst, kterou můžeme všem jen doporučit (slibujeme, že nemáme z prodeje provizi).